O adiktologické stávce

Možná jste v posledních dnech slyšeli z médií o plánovaných přesunech agend na úřadě vlády.

Celý proces se odehrál na naše poměry nečekaně rychle a již v pátek 5. 6. byly podepsány delimitační protokoly, které přesunuly agendy pod příslušná ministerstva. Jedná se o nadresortní pracoviště zabývající se lidskými právy, národnostními menšinami, psychickým zdravím a protidrogovou politikou.

Během posledních týdnů plnily tyto přesuny nadpisy článků v médiích, ale doteď nedokázala pořádně ani jedna z angažovaných stran vysvětlit, jaké benefity, ani ohrožení reálně vyvstávají. Na jedné straně máme stanovisko vlády o tom, že se má jednat pouze o organizační změnu vedoucí k efektivitě a ze strany druhé, tedy z nadresortních pracovišť zní, že toto je počátek konce 30 leté práce cizelované po celou dobu.

Nejspíše jste také zachytili, že se i na samotném úřadě vlády stávkovalo a nejen tam, v pondělí se stávkovalo v adiktologických službách. Stávka byla ovšem jen "výstražná" a měla trvat dvě hodiny. Je ovšem otázkou, zda tuto akci vůbec nazvat stávkou, když byla vyhlášena ze strany zaměstnavatelů, nikoliv zaměstnanci samými a chod služeb nijak výrazně neovlivnila.

V rámci "stávky" se mluvilo o tom, že se jedná o konec adiktologické péče tak, jak ji známé, padla také tvrzení o tom, že celý proces je součástí oklešťování demokracie v rámci maďarského scénáře. Míněno, že tento přesun má sloužit k zaškrcení nezávislé občanské společnosti.

Je pravdou, že neziskový sektor není nijak silnou voličskou základnu Andreje Babiše. Je také pravdou, že se teprve vyjeví, jaké reálné dopady mohou tyto přesuny mít. Primární otázkou bude financování a dopad na zaměstnance. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch ujišťoval v médiích, že se bude jednat o přesun 1:1 a to jak v otázce financování, tak v otázce personální, přesun popsal jako vesměs administrativní změnu, takové vyvěšení cedule "under new management." Zda tomu tak skutečně bude uvidíme.

Kritické ohlédnutí

Napříč službami to ovšem vyvolalo silné vášně a diskuze o tom, že celé odvětví je v ohrožení a tím pádem i osudy tisíců klientů, kteří se potýkají se závislostí po celé zemi.

Nepochopme to však špatně, práce zaměstnanců a zaměstnankyň neziskových organizací je vskutku záslužná a státnímu rozpočtu reálně šetří stovky milionů ročně, což je statisticky prokazatelné, ergo, léčba následků závislostí a přidružené náklady s tím spojené, viz drobná kriminalita, pobyty ve vězení, lékařské zákroky a další výdaje jsou několikanásobně vyšší.

Celý tento spektákl opět oživil ve společnosti oblíbenou debatu o "příživnících z neziskovek" a o tom, zda vůbec tyto služby podporovat. Tento narativ zapadá do alarmistických tvrzení o ohrožení demokracie.

Podívejme se ovšem na celou záležitost méně optikou ochránců demokracie, nebo naopak bijců neziskovek a více pohledem pracujících.

Tato "stávka" není výrazem sebevědomé třídy, nýbrž naprostým opakem. Akce naprosto v mantinelech současných norem, pod taktovkou odborů, které již dávno přestaly plnit úlohu ochrany zaměstnanců a navíc obsahem nebyly ani základní ekonomické požadavky, ale abstraktní a občanské odvolávání se na instituce. O jakékoliv třídní akci nemůže být řeč, tato akce byla výrazem esence liberálního občanství.

Ale současně nás tato akce přivádí k tomu a doufáme, že i mnohé další zaměstnance k tomu, aby se zamysleli nad tím, že když se může stávkovat a demonstrovat za abstraktní občanské hodnoty, nemělo by se také stávkovat za to, aby se zlepšily platové a pracovní podmínky zaměstnanců v oboru?

Připomeňme si jen, že zaměstnanci a zaměstnankyně v adiktologických službách pobírají obecně ještě nižší mzdu, než je obecným standardem u jiných sociálních pracovníků. Moc tedy nemůže být řeč o "příživnících z neziskovek."

Hodnoty jsou důležitá věc, ale rodinu jimi nenakrmíte, hypotéku nesplatíte a auto vám na to taky jezdit nebude.

Je velmi paradoxní, že zaměstnanci a zaměstnankyně v oboru, který se věnuji pomoci těm, kteří jsou naší společností nejvíce ostrakizování a opomíjeni zapomínají pomoci v první řadě sami sobě.